Autoportrét

Ještě bude nějakou dobu trvat, než se všichni společně uvidíme ve třídě. Zatím své obličeje vídáme pouze prostřednictvím počítačové obrazovky při online hodinách. Pojďme se ještě trochu více poznat tím, že každý z vás namaluje svůj vlastní portrét – autoportrét, prostřednictvím kterého umožníte zbytku třídy trošku nahlédnout na každého z vás "svýma očima".

Jak ale namalovat autoportrét, když se nevidím? Nejlepším způsobem je malba podle zrcadla. Kdo máte tu možnost, postavte si před sebe na stůl zrcadlo, ve kterém se při malování uvidíte. Kdo zrcadlo nemá, může zkusit vytvořit svůj portrét z fotografie.

A co je to portrét? U tohoto žánru je nejdůležitějším prvekm obličej a hlava, takže umělec se při vytváření portrétu soustředí zejména na tuto část lidské postavy. Nejčastěji se můžeme setkat s portréty, na nichž jsou vyobrazení lidé od hlavy po ramena.

Autoportrét je tedy to samé, co portrét, ovšem při pohledu na autoportrét budeme vědět, že se díváme přímo na vyobrazení umělce, který dílo tvořil, nikoliv jen na vyobrazení osoby, která mu seděla modelem.

Autoportrét impresionistického malíře Vincenta Van Gogha, jehož díla jistě znáte. Při tvorbě autoportétu malíři odhalovali ostatním to, jak vidí sami sebe například tím, jaké zvolili pozadí, nebo jestli se na obraze mračili, nebo smáli...

Autoportrét Leonarda da Vinciho, malíře slavného obrazu Mony Lisy.

Takto namaloval sám sebe malíř Rembrandt van Rijn. Možná můžeme podle zamračeného obočí a přímého pohledu usoudit, že malíř působí soustředěným dojmem, jako by nad něčím přemýšlel.

Autoportét Albrechta Dürera, který naopak působí velmi klidným dojmem.

Nechám zcela na vás, jaký autoportrét se rozhodnete vytvořit. Pokuste se však zachytit nějakou svou náladu, nebo vlastnost a popřemýšlejte, jakým způsobem byste ji mohli vyobrazit. Můžete se zamřeit přímo na samotný výraz tváře, nebo si k dané náladě dopomozte pozadím třeba tak, jak můžete vidět u autoportrétu Vincenta Van Gogha.

Pokuste se malovat, nejlépe vodovkami nebo temperami na větší papír (třeba A3), abyste měli pro malbu dostatek prostoru.

Protože se dnes bohužel neuslyšíme, pokusím se vám sem stručně napsat pracovní postup:

1) Začněte tím, že se na sebe nejprve dlouho podíváte. Prozkoumejte, co je na vašem obličeji zajímavé. Zadívejte se na svůj nos, uši, vlasy, podívejte se, jak velkou máte pusu, jakou barvu mají vaše oči.

Budete se na autoportrétu smát, mračit, nebo uděláte nějaký úšklebek?

2) Potom, až budete připravení tvořit, začněte nejprve kresbou. Pomocí tužky si nejprve rozkreslete, kde na papíru budete mít hlavu (dejte si pozor, aby hlava nebyla moc malá, ale ani moc velká, aby se na papír vešla celá). Podívejte se, jaký tvar vaše hlava má. Poté už můžete začít dokreslovat obličej.

3) Až budete mít nakreslené jednotlivé části hlavy, ramen a obličeje, přijde na řadu samotná malba. Začněte nejprve malbou pozadí. Vezměte si silnější štětec, kterým zabarvíte celou plochu za kresbou. Barva pozadí, nebo i to, co do pozadí rozhodnete namalovat, může vytvářet právě pocit nějaké nálady, nebo vlastnosti, kterou o sobě chcete prozradit.

Pak si vemte slabší štětec, kterým nejprve vymalujete větší plochy jako hlava, krk, ramena a vlasy.

Úplně na konec použijte nejslabší štětec, se kterým namalujete detaily. Je důležité si detaily nechat opravdu až nakonec, protože kdo by namaloval třeba řasy dříve, než samotné tváře, tomu by se pak rozmazala barva obličeje s barvou řas.

Moc se těším, až se příští týden opět uslyšíme a uvidíme. Výsledné autorportréty si společně prohlédneme. Prosím, abyste mi je co nejlépe nafotili a zaslali na mail Myroniukova@zusteplice. cz.